narnenlův svět fantazie

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Harry Potter a strach Albuse Brumbála

2. Kapitola

Tak tohle je první z těch kapitol, co sem sliboval přidal. Věnuju všem, co se mnou vydržely i přes tu dobu... Užijte si ji

Ležel na posteli. V hlava mu třeštila a na hrudníku cítil ostrou bolest. Po hmatu na svém hrudníku poznal obvaz, stejně jako na levé ruce a na obličeji. Co se stalo?! Kde je Brumbál? Jestli mu nedám brzy vědět, kde jsem, zase mě půjde hledat… Rozhlédl se po místnosti. Nevypadalo to tu zas tak špatně. Příjemný vzduch, bledě žluté stěny hodně pohodlných bílých postelí. Dvoje dveře, osm oken… Velmi mnoho cest k úniku. Připadalo mu to tu hodně povědomé, ale nemohl si vzpomenout odkud. Vzpomeň si krucinál!

 

„Dávej pozor, Harry, nezapomeň, že je úplněk,“ ozval se stařecký hlas. Zase ho na něco upozorňuje, copak vypadá jako nějaký hloupý mudla?! „Všiml jsem si,“ odvětila postava zahalena ve stínu, „ proč jsme museli pro tu pitomou kytku zrovna dneska, sázím 100 galeonů na to, že květiny Jing a Jang mají v každém druhém bylinkářství.“ První postava se usmála, „dobrá, až to tady dokončíme, tak se půjdeme podívat do pár bylinkářství, abys mi mohl dát těch 100 galeonů.“ Kruci, ten Brumbál… Pořád se chová jako by mu bylo já nevím o kolik míň, ale pomalu začíná stárnout a i přes jeho chování to začíná být vidět. „Nojo nojo, tak sme kůli nim aspoň nemuseli do tohohle lesa, neslyšel jste toho poustevníka.. v tomhle lese straší a když mudla říká, že někde straší, o to obvykle znamená? Že my kouzelníci máme průser, mimochodem, stále jste mi neodpověděl na mou otázku,“ řekla zase druhá postava a šla dál lesem. Tu a tam se ozvalo zapraskání větviček, nicméně kouzelně posíleným očím téměř nic neušlo. Byl to smíšený les, jak si už Harry stačil všimnout. Ještě jednou se pro jistotu ohlédl, než se sehnul pro květinu jing. Tato květina měla bílé listy a poměrně malý zářivý květ. Používala se do mnoha léčivých lektvarů v Číně. Naproti tomu byla tato květina naprostým opakem rostlinky Jang. Ta byla černá a její květ, jakoby pohlcoval okolní světlo, používala se do mnohých jedů a smrtících nápojů. „Och, jistě, jak jistě Harry víš, mnoho kouzelnických květin kvete právě v období úplňku, který jim dodává energii na to, aby se projevili více, než obvykle,“ usmál se stařec s bílým plnovousem a utrhl hned několik černých rostlinek, které by jistě přehlédl, nebýt magií posíleným zrakem, „a proto je tedy pro nás, ač nebezpečné, tak důležité trhat tyto květiny právě v době plného měsíce.“ Druhá postava na to nic nenamítla, nejspíše to pro ni byl dostatečný důvod.

 Tiše sbírali léčivé a jedovaté květiny, byla to titěrná práce, ale určitě se vyplatí. Harry už měl svůj vak naplněn a tak se zatím bavil sestřelováním mravenců z kmene nejbližšího stromu. Pomyslel si, jak je skvělé, že se čínští kouzelníci začali zabývat i tím, jak uplatnit magii na vlastním těle.Na krku ucítil něco, co mu v prvním okamžiku nahnalo strach. Pohotově chmátl na svůj krk, ucítil kluzkou pokožku. Uklidnil se. „Kenge, nahnala sssi mi ssstrach,“ zasyšel do prázdna. „Omlouvám sse, ale v tvém batohu mi byla zima,“ odvětila Harryho hadí přítelkyně. „Harry mohl by si se přestat bavit se svou kamarádkou, nechceme přilákat nějaké nepřátele, kterých je v tomto lese nejspíš víc než dost,“ Brumbál se už teď divil, že na nic nenarazili. Přibližně před půl rokem objevil při jednom cvičném souboji, že má Harry hadí jazyk. Ještě teď ho překvapuje, jak rychle se naučil tuto schopnost ovládat.

Ozvalo se zavití. Ale ne. Problesklo oběma postavám hlavou. Aspoň, že už mají práci hotovou. „Harry, pojď blíž ke mně,“ oslovil Brumbál Harryho, který už k němu stejně šel. Postavili se k sobě zády, jediná bojová formace pro dva, která pokrývá téměř celou plochu bojiště. „Kenge zalez do batohu, budu potřebovat víc pohyblivosti,“ zasyšel černovlasý chlapec. Had bez jediného syknutí zalezl zpět do svého „pelechu“, ucítil je taky, bude to tak pro něj bezpečnější.

Pomalu se mezi stromy začaly objevovat stvůry. „Brumbále, jak to, že jsme je neviděli orlím zrakem?“ to bylo jméno kouzla, které použili na své oči. „Nevím chlapče, nejspíš mají na sobě nějaké kouzlo,“ odvětil tichým hlasem stařec. Harry pohlédl na prvního vlkodlaka, kterého uviděl. Vyšel jako první, nejspíš to byl alfa samec smečky. Jasně černá srst, mohutné tělo. Z uslintané tlamy mu vyčnívaly dva bělostné tesáky. Drápy dlouhé každý dobrých 5 cm. Mohl si získat jakoukoli ženu ve smečce a ostatní vlkodlaci tomu mohli jen přihlížet. Měl také vždy právo jako první se najíst.

„My známe vás i toho skrčka Brumbále,“ prohlásila lámanou angličtinou postava, místo které byl ještě před chvíli ohromný vlkodlak. Takže se už umí samovolně přeměňovat, tím hůř pro nás. Pomyslel si Harry. Měl teď možnost prohlédnout si vlkodlaka v jeho lidském těle, bude ho pak moci identifikovat na veřejnosti. Alfa samec byl teď menší než on, odhad kolem 165 cm, vlasy stejné barvy, jakou měl ještě před chvílí srst. Lehce šikmé oči , takže nejspíš místní. Malý nos… Až na hlubokou jizvu na pravé tváři vypadal jako normální řadový číňan.

„Ale jistě, jsme v kouzelnickém společenství velmi známí, pane…“ „Wang,“ odpověděl vlkodlak. Zatím se kolem dvojice objevovalo čím dál více vlčích stvoření. Začínalo přituhovat. „Pochopil mě jste špatně,“ dopálil se Wang, „ten váš Valdemert si najal nás, aby mi zabili vás.“ „Pak tedy nechápu, proč se mnou vedete rozhovor, když mne máte podle všeho usmrtit,“ Brumbálovi se zablyštěly oči, to bylo znamení. Těšil se na boj.Už dlouho se nic nedělo. „Jak říct,“ drobný šikmooký mužíček měl zřejmě problém s angličtinou, „peněz mít málo.“ Stařec to pochopil, stejně jako postava, která mu stála za zády. Připravil se k boji. „Nemám s sebou nic,“ vypravil ze sebe Harryho učitel kouzel. Wang utichl, otočil se a pomalu odcházel. Náhle se však zastavil a prudce se otočil už napůl přeměněný. Bylo to jako povel k bitvě. Od obou obklíčených kouzelníků najednou začala létat kouzla nadzvukovou rychlostí a kosit tak vlkodlaky. I když byli oba velmi zdatní v kouzlení, tohle množství nepřátel bylo na ně moc. Po pěti minutách už byli oba velmi vyčerpaní. Útěchou jim mohlo být jen to, že vlkodlaků už bylo z celkových dvaceti tří jenom osm.

Harry právě pěti kouzli poslal k zemi dalšího z nich, ale nevšiml si, jak moc se k němu přiblížil jiný, který mu svou prackou poranil ruku, čímž mu i vyrazil hůlku. Uměl sice trochu boje na blízko, ale pochyboval, že by mu to proti vlkodlakovi pomohlo. Zkusil to a vyrazil tak jednu ránu, která mu mířila přímo na obličej. Druhou už ale nevybránil a tak dostal plný zásah do doku. Síla rány ho odmrštila pryč od Staříka, kterému celou dobu chránil záda. Letěl, až se zastavil obličejem o kmen stromu. Vlkodlak neztrácel čas, a tak se před ním v mžiku objevil. Cítil velkou bolest z ruky a z obličeje, ale zatím to nedal moc najevo, aby nevyvedl Brumbála z bojového tempa, kterým nelítostně drtil vlkodlaky. S dalším zraněním to ale nevydržel a vykřikl. Vlkodlak ho popadl do svojí tlamy a nemilosrdně svými zuby drtil Harrymu kosti a maso. Harry křičel jako smyslů zbavený. Pak jen tma…

 

Brumbál bojoval a zatím přemýšlel. Opravdu ho vycvičil moc dobře, bojuje dobře hrdě a statečně. Zrovna když zabil druhého vlkodlaka z šesti v jeho dosahu, uslyšel uširvoucí výkřik. NE! Starci se sice kouzlo protivilo, ale chlapce musí zachránit, ať to stojí, co to stojí. Avada Kedavra. Usmrtil nejbližšího protivníka a otočil se za křikem, jež slyšel. Viděl scénu, kterou nechtěl vidět nikdy v životě. Vlkodlak svíral chlapce ve své mordě. Lomcoval hlavou, Harryho tělo najednou vypadalo jako hadrový panák. Smrtící kletbu použít nemohl, bylo příliš riskantní, aby netrefil chlapce. Zatímco přemýšlel, usmrtil ještě jednoho vlkodlaka. Poté namířil svou hůlku na nohy bestie, jež měla v moci tělo umírajícího chlapce. Sectumsempra! Na obou nohách se objevila řezná rána přesně v místě, kde je achilova pata. Zvíře bolestí zařvalo a z tlamy se tak uvolnilo tělo kouzelnického hrdiny, jež dopadlo bezvládně na zem. Nehýbal se. Ach ne, Harry! Vydrž! Jeho nepozornosti využili čtyři zbývají vlkodlaci a jeden z nich mu uštědřil velkou ránu do zad. Náraz ho srazil k zemi… Vypadla mu z ruky hůlka. Accio. Hlesl vysíleně s rukou nataženou ke své zbrani. Hulka mu ladně připlachtila do ruky a on tak stihl na poslední chvíli zabít vlkodlaka, který se mu chtěl zakousnout do nohy. Druhému už zabránit nedokázal. Prudká bolest se mu rozlila po těle, hned jak se vlkodlakovy zuby zaryly do jeho pravého stehna. Vlkodlak hlavou dvakrát škubnul a v noze se ozvalo zlověstně křupnutí. Sectumsempra. Kletba přeřízla mocné bestii krční tepnu. Šedivý vlkodlak se svalil na zem, kde začal kňučet. Za chvíli ale naposledy vydechl a pak klesl na zem. Zbýval poslední vlkodlak. Alfa samec… Poznal ho. Černý vlkodlak se mlsně ohlédl a do nejbližšího stromu udělal svými drápy hlubokou rýhu. Vydal ze sebe hlasité zavití a na těch pět metrů, kolik od něho byla jeho kořist se dal do běhu. Brumbál věděl, co musí znovu udělat. Avada Kedavra. Zelený paprsek už nebyl tak zářivý a ani neletěl tak rychle, jako letěli první vyslané kletby. Vlkodlak se paprsku kličkou vyhnul a mohutným odrazem zadních tlap se vymrštil do vzduchu. Mířil přímo na toho člověk, připravil si před sebe drápy. Brumbál si povzdechl. Avada Kedavra. Kouzlo tentokrát zasáhlo svůj cíl a vlkodlak byl mrtev. Jeho mrtvé tělo dopadlo na největšího kouzelníka všech dob. Překvapený výraz se vloudil na Brumbálovu tvář. Zakuckal se a z jeho úst vytekl pramínek krve a barvil tak jeho bílý plnovous. Neměl moc času, jestli si nepospíší, chlapec zemře. Možná je mrtví už teď. Windgardium Leviosa. Nadzdvihl tělo vlkodlaka a sáhl si na břicho. Pohlédl na svou ruku… Byla celá od krve. Sklopil oči dolů, viděl čtyři otevřené rány po drápech, kde ještě před chvílí byla tlapa vůdčího vlkodlaka. Dobelhal se k tělu chlapce.

Objevil se záblesk a před Brumbálem se objevil velký rudý pták. Byl to fénix Fawkes. „Ahoj příteli,“ usmál se stařec a znovu se zakuckal. Fénix měl najednou smutné oči a zatrylkoval smutnou melodii. Sklonil hlavu nad Brumbálovo zranění, ale muž ho zastavil. „Nejdřív jeho,“ukázal na Harryho. Fawkes uposlechl a hned začal svými slzami léčit některá zranění. Nešlo to, pořád tam byla vlkodlačí infekce. Alespoň zastavil krvácení. Sklonil se znovu ke svému příteli, ale ten ho znovu zastavil. „Ne, už jsem tu byl dost dlouho,“ zasténal Brumbál, „děkuji ti za všechno příteli.“ Stařec zavřel oči.

 

Otevřel oči, strašně ho bolela hlava.Pohled ho dočista ohromil, okolí bylo pokryto krví a padlými vlkodlaky. Chvíli mu nedocházelo, co se to vlastně dělo, ale pak si na celou včerejší noc vzpomněl. Včerejší? Co je dnes vlastně za den. Najednou ho to udeřilo do obličeje. Kde je Brumbál?! Kde?! Uviděl ho hned jak pootočil hlavu. Ležel vedle něho, oblečení na mnoha místech roztržené… celé prosáklé krví, nevěděl, jestli Brumbálovou, nebo vlkodlačí. V obličeji měl klidný výraz. Třeba jen spí. Pak uviděl kousek nad svým učitelem a člověkem nahrazujícím rodiče červeného fénixe. Uklidnilo ho to. Pak fénix zatrylkoval velmi smutnou píseň, až si myslel, že se mu smutkem rozskočí srdce. Ano… Brumbál spí… Spí na věky…

 

Do očí se mu draly slzy. Vedle sebe našel lahvičky od použitých lektvarů. Poznal dokrvující, posilující a na zastavení krvácení. Proč on? Proč lektvary použil na mě? Měl si je vzít sám! Nechtěl jsem je. „Proč?!“ zařval do lesa, jeho hlas byl naplněn žalem a bolestí. Musím se odsud dostat, pomyslel si. Pohled mu padl na kouzelného ptáka. „Fawkesi, mohl by si mi pomoct, žádám tě jako přítel přítele, odnes nás do bezpečí,“ uslzené oči se opřeli o ty fénixovy. Ten slétl chlapci na rameno a zatrylkoval, pořád byl smutný. Harry chytil Brumbála za rameno a pak pocítil ten pocit přemístění.

Nemohl uvěřit, kde se to ocitl, ležel přímo před Bradavicemi. Stále svíral Brumbálovo rameno. Ale jak? No jistě, fénixové se mohou přemístit i do zabezpečených míst. Vzpomněl si na Kenge. Pocit pohybu na zádech mu dával na jevo, že se stále nehla z místa, které jí poradil. Těžce se postavil na nohy a potom vyzvedl přes všechnu bolest Brumbálovo tělo do náruče. Nebyl to žádný třasořitka, spíše měl docela svaly. Teď si dokonce uvědomil, že tady je večer a už tma a že vidí stále jen díky tomu, že má magíí posílený zrak. Šel pomalu ke dveřím do velké síně, nemohl jít rychle, jeho rány mu to nedovolovaly. Ke všemu začaly znova krvácet.. Ani necekl. Stál přede dveřmi, nevěděl, jak je otevřít. Dostal nápad, vyzkoušel to sice jenom párkrát, ale teď se to musí podařit, prostě musí. Opatrně natočil dlaň ruky na dveře tak, aby mu Brumbál nevypadl z náručí. Soustředil zbytky své magie do své dlaně. Pocítil to mravenčení, zatím je to správně. A teď jí uvolnit proti dveřím. BUM. Ozvala se velká rána. Hlasy z velké síně, které doteď slyšel náhle utichly, ale dveře se neotevřely. Musí znovu. Za Brumbála! Vzal magii ani nevěděl odkud, nasměroval ji do ruky. BUM. Pouze další rána a dveře se jen zachvěly. Za největšího kouzelníka všech dob! BUM. „Byl jsi pro mě jako část rodiny,“ zašeptal a svěsil hlavu, zkusí to naposledy. Prosím! Prosím! Prosím! Mravenčení a uvolnění… BUM. Světlo. Povedlo se to. „Pomoc…“ zašeptal a pak padl na zem…

 

Vzpomněl si…

Poslední komentáře
15.02.2009 13:07:00: Super pokračování. Jsem moc zvědavá na pokračování.
08.02.2009 21:27:46: A kdy se dočkáme pokračování? Chodím tu pravidelně 4x denně a pořád nicsmiley${1}
08.02.2009 13:58:22: jsem rád, že se to líbilo a taky doufám, že už nebudu dělat tak dlouhé pauzy XD a v tej číně přece s...
07.02.2009 10:39:08: Tak konečně jsme se dočkali pokračovaní. A musím říct že se mi líbilo. Tak doufám že už takové dlouh...
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.