narnenlův svět fantazie

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Harry Potter a strach Albuse Brumbála

4. Kapitola

Tak teda přidávám kapitolu, jak jsem slíbil, je sice docela krátká, ale aspoň něco. Užijte si ji a byl bych rád, kdyby se tu objevily nějaké komenty

Celá síň na něho doslova zírala. Opravdu se mu to nelíbilo, ale nedokázal s tím nic dělat. Věděl, že v kouzelnickém společenství je tato schopnost naprosto zavrhnuta, protože ji dokonale ovládal Salazar Zmijozel a tudíž se všichni takto mluvící automaticky pokládají za zastánce zla, ale stejně ho reakce překvapila a tak se jenom tak zvednul a odešel. Beztak už byl najezený. Zamířil hned do nebelvírské komnaty, kde se na chvíli uvelebil do křesla a začal přemýšlet. Opět mu na mysli vyvstanuly dvě věci a to Brumbál a příští úplněk. Blížil se a on to cítil.

Ááh… Zívl si, když se protahoval po noci plné nočních můr s Brumbálem a vlkodlaky, sem tam i Voldemortem. „Dobré ráno,“ zabrblal na ostatní nebelvírské chlapce, kteří už také vstávali. Po včerejšku se chovali trochu odtažitě, ale on se tomu nedivil, nečekal nic. Ale nakonec mu Ron ukázal co a jak, provedl ho po hradu. Nic se nezměnilo. Ron byl stále přitroublý, ale dobrý kamarád.

„Nevim jak vy, ale já du do sprchy,“ řekl ještě a hned na to, zapadl do krásné koupelny. Dlaždice na stěnách červené, na podlaze takové narůžovělé. Kohoutky pozlacené. Nebelvírské barvy. Shodil ze sebe trenky, ve kterých spal a nahý zapadl do sprchy, kde na sebe nechal dopadat proud horké vody. Bylo to nadmíru příjemné, takhle po ránu.

Když vyšel ven, už umytý s vykonanou hygienou, jeho přátelé se stále válely v posteli. „Ranní ptáče dál doskáče,“ brouknul si pod nos a namířil na ostatní chlapce z koleje hůlkou. Aqua.  Rychle vyběhl z ložnic a jen tak si to profrčel přes společenskou místnost. Cestou se ještě hůlkou oblékl.

Ve velké síni už bylo dávno živo. Studenti vyšších ročníků chodili po hloučcích k ohnivému poháru a vhazovali do něho svá jména. Každý z nich chtěl být vybrán. Někteří kvůli slávě, někteří si chtěli něco dokázat a někteří jen tak, že nebylo co dělat. Ale Harry Potter to nijak nekomentoval, kdyby byl v jejich pozici, asi by se také přihlásil. Zatímco teď se mu nechtělo dělat naprosto nic. Zažil si toho už dost, proč se ještě pouštět do nějakého ztřeštěného turnaje tří kouzelníků. Pokojně se nasnídal ignorujíc některé vytrvalé čumily, kteří ještě stále nevěřili vlastním očím, že vidí Harryho Pottera. Ještě včera večer za Harrym přibíhaly holčičky z prvního a druhého ročníku a chtěly autogram. Ostatní měly nejspíš dost rozumu na to, aby ho s takovými věcmi neotravovaly, nebo se ho prostě báli kvůli hadímu jazyku.

„Co máme teď za hodinu?“ otázal se Rona, který se k němu stále ještě nadávající a mokrý přidal na snídani. „Uhm, lektvary,“ snažil se zrzek odpovědět, nešlo mu to ale moc dobře, jelikož měl už plnou pusu jídla. „Lektvary, ty mám rád,“ odvětil Harry. Vážně je měl rád, byl to velice zajímavý obor. Byla ovšem nutná naprostá přesnost a klid. Jinak se mohlo stát, že jste přidali něčeho jen o trochu víc a celý kotlík může například explodovat, to se stávalo nejčastěji, ale může se stát i něco horšího a nebo v lepším případě jenom pokažený lektvar. Ale na škole by se nemělo nic stát. Dojedl posledních pár soust své snídaně a pohlédl na svého přítele, který se stále ještě ládoval vším, co bylo v jeho dosahu. Bude na něj muset počkat. No co, třeba aspoň přijde i Hermiona. Myslel si, že ona tu bude dřív než on, vždy byla pilná a chytrá a tak dále. Nikdy si ji nepředstavoval jako velkého spáče.A taky že ne. O pár sekund později se ve dveřích velké síně objevila. Už rozhodně nevypadala tak dětsky. Byla vcelku pohledná. „Dobré ráno,“ pozdravila oba své spolužáky, načež jí Harry kývl a Ron, ten prostě vydal nějaký zvuk, jakože chápe a že taky zdravý.

 

*

„A hele, kohopak to tu máme?“ zašklebil se někdo v davu zmijozelských, „není to Harry srábek Potter?!“ Postava, která měla plnou pusu urážek, se protlačila přes všechny ostatní žáky zmijozelské koleje. Byl to syn toho prašivého smrtijeda, Draco Mafoy. Nakonec se od sebe lišily jen v mála věcech. Harry nepochyboval o tom, že až ten nafintěný blonďák vyroste, že se taky dá ke smrtijedům. „A hele není to Draco Vylízaná hlava Malfoy?“zašklebil se jeho zrzavý kamarád. Všichni právě teď stáli před učebnou lektvarů a čekali, až zazvoní, aby je učitel mohl vpustit do učebny. Malfoy se nejspíš rozhodl, zkrátit si čas urážením ostatních. „Mluvil s tebou někdy, ty nicko?!“ obořil se na Rona blonďák. „Jak se daří tvýmu smrtijedskýmu tatíčkovi?“ zašklebil se Harry, musel zabránit svému kamarádu, aby na toho idiota neskočil, „ještě pořád si líže rány od toho, jakej od nás dostal výprask a že pak musel líbat Voldemortovy nohy, aby ti ta slizká hlava nic neudělala?“ „Lžeš!“ prsknul Malfoy. „Vypráskali jsme ho jako neposlušného psa,“ řekl ještě Harry a přivřel oči, jako kdyby na to vzpomínal. „Ty hajzle,“ vyštěkl zmijozelák a na hrdinu kouzelnického společenství poslal odzbrojovací kouzlo. Harry se ubránil. Ozval se školní zvonek. To kouzlo k němu mířilo slimáčí rychlostí, navíc bylo docela primitivní. Vyčaroval tedy před sebou štít. „Ubírám Nebelvírské koleji 10 bodů za útok na studenta z jiné koleje,“ozval se nekompromisní hlas, který nesnesl námitek, ačkoliv to bylo nespravedlivé, byli na to zvyklí a věděli, že by se nevyplatilo cokoliv namítat. Profesor Snape jim otevřel dveře do laboratoří, do nichž se všichni následně nasoukali. „Dobrý den, první hodinu lektvarů v tomto školním roce budeme připravovat hojící lektvar,“zavrčel Snape, „ví někdo, jaká využití má tento lektvar?“ Rozhlédl se po třídě, nehlásil se nikdo jiný, kromě té šprtky Grengerové. „Nikdo?“ zašklebil se, „jak si jistě mohli všichni v této místnosti domyslet, využívá se převážně v léčitelském oboru. Popis přípravy máte na tabuli. Začněte, máte na to přesně jeden a půl hodiny.“ Přesýpací hodiny se otočily a jim se začal odpočítávat čas. „Tenhle lektvar znám nazpaměť,“ zašeptal Harry Ronovi, který jen pokrčil rameny.

*

„Longbottome, jak jste mohl zpackat i takhle jednoduchý lektvar?! Vy nemáte hranice, že?“ na konci dvouhodinovky Snape procházel mezi lavicemi a známkoval lektvary. Harry se spokojeně kouknul na svůj výtvor. Měl přesně takovou barvu, jakou měl mít. Tenhle lektvar dělal už snad tisíckrát. Profesor procházel, až se nakonec zastavil nad harryho lektvarem. Zamračil se a sehnul ke kotlíku. Přičichl si. Lekvar byl naprosto správně. „Nad očekávání,“ prohlásil po chvíli. „Prosím? Jak to, že nad očekávání. Ten lektvar je naprosto správně. Kdežto támhle Malfoyovi to málem vybouchlo pod nosem a jemu jste dal výbornou,“ dopálil se Harry. „Pane Pottere, vy si zřejmě myslíte, že víte všechno nejlíp, že všechno znáte, že jste hrdina. Ale tady nejste nic, zatímco já jsem profesor. A známkuji, jak uznám za vhodné. Uděluji vám trest, za nevhodné chování při hodině, přijďte ke mně dnes v sedm hodin.“ „Ale, pane profesore, dnes večer je slavnostní přivítání škol Kruvalu a Krásnohůlek,“namítl Harry.

„Ach jaká smůla,“ ušklíbl se profesor, „vadí vám to, pane Pottere?“ „Ne,“ procedil skrze zuby a naštvaně si sedl. „Protože to by bylo nadmíru nepříjemné, kdyby byla pýcha kouzelnického národa v nepohodlí,“ profesor se znovu ušklíbl, načež vyrazil dál, aby mohl rozdat ještě pár špatných známek.

*

„Uff, tak to nebyla zrovna moc příjemná hodina,“ prohodil jen tak mimochodem Harry, když šli po chodbě. „Nojo, Snape je vůl,“ pokýval Ron svou zrzavou hlavou na souhlas a vyhnul se protijdoucímu studentovi. Na chodbě byla docela velká tlačenice, jako obvykle. Byli rádi, že se stihli dostat do učebny Obrany proti černé magii jako první a tak si mohli vybrat jakákoli místa. Byla to potemnělá učebna. U stěn stály vitríny, ve kterých bylo spoustu lebek a kostí různých magických zvířat. Jako jediný učeban na škole byla tato odemčena a měla volný přístup, jelikož se zde nemohlo téměř nic stát. Posadili se dozadu a dál probírali téma Snape je netopír, zatímco Hermiona si sedla do první lavice.

*

„Dobrý den, jmenuji se Alan Vectis a tento rok vás budu učit obranu proti černé magii,“představil se profesor. Byl vysoký kolem sto osmdesáti centimetrů. Měl bojem vytrénovanou postavu, která nepostrádala svaly a pružnost. Některé dívky na něho zasněně hleděly. Na hlavě dlouhé hnědé vlasy sahající po ramena. Oči mají hnědou barvu, celkem normální, ale za těmito jakoby se něco skrývalo, nějaké tajemství, „tento rok pro vás bude naprostou změnou, jelikož na ministerstvu kouzel se rozhodlo, že k tomu, aby byl kouzelník řádně připraven do války proti pánu zla a jeho stoupencům bude potřeba i trochu zacházení se sečnými zbraněmi, jakými, to už nechám na vás. Takže abychom si to ujasnili, hodinu máme třikrát týdně, takže pondělí a čtvrtky bude vyučování takové, na jaké jste byli do této doby zvyklí, tím myslím kouzla na obranu, útok a ochranu před nebezpečnými tvory. Tím pádem nám zbývá úterý na nácvik s již zmíněnými zbraněmi. Ačkoliv budou někteří z vás jistě reptat a nadávat, věřte, že v budoucnu se vám to bude hodit.“

Třída zůstala ticho a čekala, co se bude dít. Zatím si je jejich nový profesor prohlédl hodnotícím pohledem, každého si prohlédl zvlášť. Někdy si jen tak pokýval hlavou, někdy se zamračil a někdy se zase jeho obličej nehnul ani o píď. „Jelikož dnes je úterý, začneme nejspíš tím, že si každý z vás vybere zbraň, která mu bude sympatická. Než ale s něčím začneme, potřebuji zjistit, jestli už někdy někdo z vás držel v ruce jinou zbraň, než hůlku,“ bylo to něco, jakoby vydal pokyn, aby ti, co už takto bojovali postoupili dopředu. Zbraň, zbraň, zbraň. Pořád říká jenom zbraň. Tak už řekněte třeba meč, nebo sekera, nebo tak něco, pořád jenom zbraň. Harry lehce nakrčil obočí ve smyslu nesouhlasu a pak vystoupil dopředu. S ním vystoupil z řady studentů ještě Malfoy, nějaký černovlasý snob ze Zmijozelu, vedle kterého se ještě postavila drobounká dívenka, kterou Harry ani neznal. Podle školní uniformy ale taky Zmijozel. Nakonec si ještě vedle Harryho stoupl Ron, který byl rudý po uši a stále se nervózně otáčel na své spolužáky. „Dobrá, abychom si ověřili, že nám nelžete a nechcete se jen vytahovat před svými spolužáky, dáte si cvičné souboje,“ byl to od profesora podlí, ale jistě logický tah. Ron se najednou rozklepal jako ratlík. „Rone, držel si už někdy v ruce meč?“ šeptal Harry ke svému kamarádovi. „Ne,“ zakvičel Ron, „sekeru.“ Harry protočil oči a následoval profesora, který je vedl ven na školní pozemky.

Když byla celá třída před školou, tak mávl Vectis hůlkou a u jedné zdi se najednou objevil masivní dubový stůl, na kterém bylo vyloženo mnoho různým zbraní. „Nyní si vyberte svou,“ pokynul jim profesor. Harry přešel ke stolu a pořádně si prohlédl každou jednotlivou zbraň. I když měl jasný cíl. „Jelikož vím, jaká mezi zmijozelem a nebelvírem panuje rivalita, budou dvojice nebelvír se zmijozelem,“ ozval se znovu profesor, když už Harry stanul připraven v kimonu a svou vlastní katanou z Číny za pasem. Kimono to bylo jednoduchého stylu, celé černé, jen s bílými okraji a bílým pásem. Na konci roztřepené, „dvojce budou Mafoy Weasley a Potter s Balem, nakonec Cohartová se mnou. První půjdou Mafoy a Weasly. Připravení?“

Ron už nebyl tak rozklepaný, v rukou třímal obouruční sekeru s rytinami. Na sobě nárameníky a lehkou helmici. Koneckonců byl také z čistokrevného rodu a ty se něčím takovým vždy zabývají. Naproti němu se postavil Malfoy, chladný pohled. V levé ruce, kterou měl pokrytou kovovými pláty třímal meč a ve druhé měl štít zdobený barvami zmijozelu. „Nebojte se, vaši spolužáci se nezraní, jelikož zbraně jsou ošetřeny kouzly a tak se nikdo nemůže nijak zranit,“ ozval se profesor a pohlédl na dvojici bojovníků, oba na něho kývli, pochopil, „ můžete začít.“ Najednou Ron zbystřel ještě víc, nikdo ho takhle nikdy neviděl. Vždy to byl rozjařený chlapec se smyslem pro humor. Teď byl však naprosto soustředěný a jeho rázný pohled se zabodával do Dracových šedých očí. On byl také naprosto klidný. Začali se obcházet v kruzích. „Nemáš šanci Weasley,“ zasyčel blonďák a sklopil si hledí své helmice, kterou si nakonec vzal také. „Vyzkoušej,“ řekl jen Ron a zatnul ruce, na kterých mu najednou naběhly svaly. „Tak slečinky, nemáme celej den,“ pokřikoval Dean Thomas. Brali to jako pokyn a tak se na sebe zároveň vrhli. Byl to úchvatný boj. Malfoy navedl svůj první sek na pravý bok, to ale zrzavý vykryl sekerou a ještě v dráze otočky se rozmáchl na bok svého blonďatého protivníka. Pro aristokrata to bylo teď velmi složité, aby natočil svou pravou ruku se štítem tak, aby odvrátil sek jinak. Ozvala se rána, až všem zalehly uši. To jak narazila těžká sekera do štítu, na kterém za sebou nechal hlubokou rytinu. Otočku zpět Malfoy připravil tak, že se ještě snažil seknout chlapce před sebou přes hrudník. Ron se ovšem sklonil a tak Malfoy jen promáchl mečem ve vzduchu. Jak byl zrzek skloněný, tak se rozeběhl a nabral aristokrata na ramena, vyzdvihl a pádem dozadu vyrazil blonďákovy dech. Sám sebe tím ale také trochu zranil. Odkutálel se zpět pro svou sekeru, kterou musel kvůli tomuto kroku zahodit a opět se podíval svému protivníkovi do očí. Malfoy se se znovu nabytím dechem zvedal ze země. Sundal si helmu a odhodil štít, nesl se mu špatně. Promnul si zápěstí a s řevem se rozeběhl na Rona.

Ještě hodnou chvíli se na louce ozýval břinkot kovu. Nakonec to ovšem skončilo vítězstvím pro Malfoye, který podkopl otočkou Ronovi nohy a on se tak octl na zemi, odkud už se nedokázal ubránit. Bylo ticho a pak se najednou ozval potlesk. „Myslím, že to byl báječný výkon,“ pokýval hlavou profesor, „ další se připraví Harry Potter a Rent Balem.“

Harry si připravil postoj. Trochu pokrčil kolena a rukama natočil svou, již také ošetřenou kouzly, katanu tak, že její ostří procházelo od jeho ramene kolem jeho obličeje se špičkou mířící na protivníka.

Balem měl v rukou klasickou šlechtickou šavli a jeho postoj odpovídal šermířskému. Chladné oči se se zájmem dívaly na Harryho úbor. Svůj oblek nijak nezměnil. Jen si sundal plášť, povolil pásek a rozepnul košili, aby měl volnější pohyb. Kývnul a počkal, dokud Harry neudělá to samé. Poté se na něho bez výzvy rozeběhl…

Poslední komentáře
13.03.2009 21:28:48: Super. Moc se těším na pokračování.
10.03.2009 15:51:08: A to si děláš prdel to takhle useknout ne?! Jinak bylo to super, mělo to spád, možná až moc velký, ...
09.03.2009 19:42:35: super. fakt úžasný už se těším na pokračování :) smiley${1}
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.