narnenlův svět fantazie

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Harry Potter - na křídlech orla

4.Kapitola

No jistě, toto kouzlo už přeci jednou viděl… Tenkrát na ministerstvu. Ano, tenkrát přeci Brumbál oživil ty sochy, aby jim pomohli. Voldemort je sice hned zničil, ale tohle by mohlo  být něco úplně jiného. Harry si ještě jednou přečetl lísteček, který byl u rudého dárku od jeho ředitele a na tváři se mu rozprostřel ještě větší úšklebek…

,,Děcka, měli byste se sbalit, protože pozítří už odjíždíte do Bradavic,“ oznámil jednou u snídaně Remus. Všichni se zarazili. ,,Už zejtra?“ vypadlo nakonec z Rona. ,,Ten čas tak letí, když se člověk dobře baví,“ řekla Ginny a jen tak mimochodem odpálkovala na Harryho obsah své lžíce, což činily corn flaky a mléko. Nikdo se nenechal dlouho pobízet a už začala pořádná bitka, vzduchem létalo snad všechno jídlo, které bylo alespoň chvíli na stole. Tuto radostnou chvíli ukončila až jakási rána. Všichni jako nepovel přestali, jen Ron ještě pořád házel vše, co mu přišlo pod ruku a vydával u toho podivné zvuky, ale po chvíli toho, také nechal, jelikož mu bylo divné, že mu to nikdo neoplácí. Všichni teď nechápavě hleděli ke dveřím, kde na zemi ležela paní Weasleyová. ,,Paní Weasleyová, jste v pořádku,“ ptala se stále dokola Hermiona, která už se jala paní domu vzkřísit. Když se to podařilo, pochopili všichni, že asi omdlela z toho bugru, co dělali v kuchyni. ,,Vy neřádi,“křičela Molly a hnala se za dětmi, které ale už byly všechny zamčeny v bezpečí svých pokojů. ,,Takovou čurinu sem už dlouho nezažil,“ zašeptal zrzek. ,,Čurinu?“ přišlo mu v odpověď. ,,No jako srandu, chápeš ne?“ ,,No, ani moc ne, ale to je jedno, byla to fajn snídaně,“ zasnil se Harry a pak ještě se smíchem dodal, „taky ses tak hodně najed?“ Ron se na něho uraženě podíval a řekl:,,Pravda, jednu nebo dvě snídaně bych eště zvlád.“ ,,Nenažranej jak skupina zmijozeláku zavřená tejden ve sví společence,“okomentoval to zelenooký chlapec.

,,Odpoledne chceme jít hrát famfrpál, počítáme s tebou,“ kývl hlavou Ron na svého nejlepšího přítele. ,,Tak to si mě rychle odpočítejte, páč já si musim eště něco přečíst,“ odpověděl zadumaně zelenooký mladík.

,,Je nějakej divnej,“ podotkl nejmladší chlapec z rodiny Weasleyových, „čte si, a úplně dobrovolně, místo toho, aby šel hrát famfrpál.“ ,,Víš Rone, nejsi to ty, komu umřel kmotr,“ řekla jeho sestra a nasedla na koště, „bude zase v pořádku, uvidíš…“

 

,,Stávat,“ rozezněl se celým Doupětem zesílený hlas paní Weasleyové. Nikdo z dětí, které byly v domě, na sebe nenechal dlouho čekat a co nejrychleji se oblékl a zamířil do kuchyně. ,,Dobré ráno,“ pozdravil Harry a hned se mu dostalo hned několikrát stejného pozdravu, „jak se tam dostaneme?“ „Tentokrát přenášedly,“ oznámil pan Weasley, který si hrál s umělohmotnými vojáčky. ,,Zlatíčka, najezte se, svačiny na cestu vám dám později,“ obdařila Molly všechny v místnosti zářivým úsměvem, „až se najíte, tak si přineste dolů zavazadla, ty vám odnese Remus.“ ,,Konečně zase na celej rok pokoj od tohohle domu,“ zasnil se Ron, když se vláčel dolů se svými zavazadly. Harry na to jen odfrkl něco v tom smyslu, že za tenhle dům může být ještě rád a dál za sebou vláčel svůj kufr, jeho náramek také nebyl z těch nejlehčích, ale dalo se to vydržet, horší to bylo se sochou orla. ,,Proč já debil nepočkal až do Bradavic a nezvětšil to tam,“ supěl Potter a drtil mezi zuby jiné poznámky na svou osobu. ,,Tak, Rone, Harry, vy půjdete se mnou a Ginny a Hermiona půjdou s Molly,“ rozdělil je pan Weasley do dvou skupinek, hned poté, co se přemístil Remus pryč, i se všemi jejich zavazadly. ,,Chytněte se téhle tužky až napočítám do tří,“ radil ještě ronův otec. „Raz, dva, tři…“ prásk, rozlehlo se po jedné vedlejší uličce v Londýně. ,,Nemám rád přemisťování,“ skuhral Ron a už se sbíral ze země a ještě se omluvil Harrymu na kterého „přistál“, „sorry Harry.“ Z míst, kde ležel zelenooký chlapec se ozvalo jakési zachrčení a poté už jakási postava začala také stávat ze země. Vzápětí se ale Potter octl opět na zemi. „Ježiši, Harry, promiň,“ omlouvala se Ginny a pomáhala kamarádovi na nohy. „To je dobrý, já tady dneska sloužim jako přistávací plocha,“ zachrčel Harry.

„Zlatíčka, opatrujte se, hlavně ty Harry, ať se ti nic nestane,“ podotkla paní Weasleová dojatě, když se loučili, a postupně všechny objala. ,,Užijte si to tam,“ mrknul na ně jenom Artur Weasley. Ozvalo se mocné zahoukání, to už o sobě dávala vědět nádherná lokomotiva. Hned na to se odevšad začaly ozývat studenti loučící se se svými příbuznými.

Ihned, jak se naše čtyřka dostala dovnitř dopravního prostředku, snažili se vyhledat prázdné kupé, které se jim naskytlo až úplně vzadu. Cesta probíhala klidně, dokud se nerozevřeli dveře… „Helemse, kohopak to tu máme, největší špíny Bradavic,“ podotkl blonďák s ulíznutými vlasy. „Herm, už můžeme kouzlit, že ano,“ ujišťoval se jen Harry a jeho kamarádka kývla. „Malfoji, vždyť ty už ani neumíš mluvit, to už tě začali cvičit na smrtijeda?“ zeptal se Harry drze pozorujíc své nehty. „To je urážka…“ „No neřikej, fakt?“ skočil blonďákovu do řeči zelenooký mladík. „Za to budeš pikat Pottere, Impedi…“ nestihl to doříct, jelikož do něho už narazila jiná kletba a on pozpátku odklopýtal z jejich kupé, při čemž strhl sebou i své gorilin podobě Creba a Goyla. Když se Malfoy zvedl, už vůbec nevypadal jako Malfoy, na obličeji měl nějakou divnou pokožku. Hned, jak otevřel ústa, se našim přátelům naskytl pohled na chřtán plný jehličkovitých zubů, objevil se tam místo normálního jazyka i rozviklaný jazyk podobný tomu hadímu. Nejspíše chtěl něco říct, ale ozvalo se jenom nějaké divné syčení. Znovu se snažil něco říct, ale se stejným výsledkem, jeho kumpáni se na něho koukali se zděšením. Harry mu odpověděl :,,Ne, Malfoji, tohle už ti zůstane na vždycky.“ Následně se z očí blonďáka začali řinout slzy a on odběhl pryč i s jeho přisluhovači. Harry si sedl, jakoby se nic nestalo, ale následně mu na tvář přistála facka. „Jak si mohl Harry, takhle ho znetvořit,“ zajíkla se Hermiona. Potter na nívrhl jeden zlostný pohled: „Nic o tom nevíš, do dvou hodin mu to zmizí, příště bys měla nejdříve přemýšlet než budeš jednat.“ Tón jeho hlasu byl hrozivý a všem okolo z něho přeběhl mráz po zádech. Byli ticho, viděli, že se zlobí, ale věděli, že omlouvání nemá cenu. Harry se postavil a odešel z kupé a ponechal tak své přátele samotné, aby si o něm mohli myslet, že je kdovíjak zlý. „To ten rok pěkně začíná…“

Poslední komentáře
05.06.2008 14:55:05: Pěkný... pěkný... pěkný... prostě... pěknýsmiley${1}
21.05.2008 16:50:05: Ajaj, už problémy?? To jim to ale pěkně začíná... Krásná kapitolka, už se těším na pokračovánísmiley...
20.05.2008 19:40:14: moc hezká kapitolka, tak honem dalšísmiley${1}
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.