narnenlův svět fantazie

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Harry Potter - na křídlech orla

5.kapitola

Nejdřív, než si přečtete kapitolu, bych se chtěl omluvit, že sem tak dlouho nic nepřidal. Nemám pro to vysvětlení, snad jenom že sem hódně moc línej, no to je jedno, snad se vám bude kapitola líbit…Je to sice dost krátký, ale já doufám, že brzo zase něco přidám;-)

Nejdřív, než si přečtete kapitolu, bych se chtěl omluvit, že sem tak dlouho nic nepřidal. Nemám pro to vysvětlení, snad jenom že sem hódně moc línej, no to je jedno, snad se vám bude kapitola líbit…Je to sice dost krátký, ale já doufám, že brzo zase něco přidám;-)

 

Harry procházel vlakem a přemýšlel, jestli to nebylo trochu moc, takhle na Hermionu vyjet. No nakonec usoudil, že to ničemu vadit nebude, jelikož chtěl začít otevřenou válku proti Zmijozelské koleji a své přátele do toho nechtěl tahat, natož pak, aby jim Zmijozeláci něco udělali.

Zastavil se u jednoho otevřeného okna a zahleděl se na ubíhající krajinu. Tu viděl, jak se prohání jelen po louce a hned mizí v lese, nebo jak zajíc v trávě poplašeně nakrčil uši, jakmile uviděl blížící se vlak. Nakonec ale zahlédl to nejkrásnější, co kdy viděl. Viděl majestátného a ohromného orla, jak se vznáší na obloze a dává všem najevo, kdo je pánem okolních nebes. Na malinký okamžik se i Harrymu zdálo, že mu orel pohlédl do očí, zdálo se mu, jako by mu viděl až do žaludku, ale nakonec odvrátil pohled zase jinam a dál kroužil…

Když  mladý vyvolený zpozoroval, že se blíží na konečnou stanici zdejší koleje, začal se pomalu vracet do jejich kupé.Když vstoupil, utichly hlasy a pohledy se opřely o jeho oči. Nic neřekl, jen si potichu vzal všechny své věci, které hned magickou formulkou a poklepáním své hůlky zmenšil a dal si je do kapsy. Jakmile vlak začal brzdit, všichni studenti se začali hrnout ven na chodbu, byla to velká mačkanice. „Kurva, za co tohle mám?!“ zasténal Harry a najednou se mu zlověstně zablesklo v očích. Otevřel nejbližší okno a ladně z něho vyskočil. Všichni na to valili oči, ale on si toho nevšímal, jen ležérně pohodil hlavou a šel dál, až uviděl Hybrida, ke kterému ihned zamířil. „Nazdar Hagride,“ pozdravil ihned poloobra. „Nazdar Harry, teda, takovejdle příchod měl posledně tvůj taťka s tvym kmotrem, to voni vylítli z vlaku na košťatech,“ culil se na něho obrovský muž a pak na něho ještě mrkl, „víš, že to je proti školnímu řádu, žejo?“

Zahajovací hostina proběhla celkem nudně, tedy až na závěr. Harry se konečně probudil, aby se mohl podívat, jak na jeho přivítání budou reagovat Zmijozelští. No hned, jak si na to vzpomenul, se začali od stolu zelené barvy ozývat nadávky a klení. Například, jakej debil mi napatlal na místo lepidlo, nebo, kdo z vás všech mudlovskejch šmejdů mi zavázal tkaničky k sobě?! Harry myslel, že se umlátí smíchy. Nebyl sám, smáli se všichni chlapci u Nebelvírského stolu, některé dívky jen vrhali nechápavé pohledy, jiné se smáli a další vrhali na chlapce pohoršené pohledy. Všichni si myslely, že legrácky skončili s odchodem dvojčat Weasleyových. Ale mýlit se je lidské. Nakonec se ozval ještě ředitel školy, že by měli prefekti kolejí odvést prvňáčky do jejich společenské místnosti a ukázat jim, kde budou spát.

Harry si šel svojí vlastní cestou, měl ještě jistý plán. Zlomyslně pohlédl na svůj náramek a zmizel v první tajné chodbě kterou uviděl…

Konečně se dostal do tajemné komnaty. Z kapsy vytáhl sošku orla a opět jí zvětšil. Chvíli se hrabal ve svém „náramku“ než našel knihu, kde našel to kouzlo, které tak hledal. Znovu si přečetl postup a několikrát si na zkoušku vyzkoušel pohyb hůlkou. Připravil se, postavil proti soše. A pak zahřměl komnatou mocný hlas: Vaiolentis. Z Harryho hůlky vyletěl temně rudý paprsek. Vždyť má být jasně býlí… Na myšlení bylo pozdě, paprsek se odrazil od sochy a jakoby nic, zamířil zpět k chlapci. On nic takového nečekal a tak nestačil uskočit nebo něco takového jen hleděl, jak mu paprsek narazil do jeho ruky. Harry najednou cítil nesnesitelnou bolest. Křičel a jeho výkřiky se ozývaly celým hradem. Všem z toho přeběhl mráz po zádech. Zdál se mu sen. Letěl, viděl jak v lese pobíhají zvířata, viděl je jasně a ostře, každý chomáček chlupů, každé zvlnění kůže. Najednou do něho něco narazilo a bolestně mu poranilo bok. Rychle otočil hlavu a viděl sokola, jak na něho neohroženě útočí, on se však nechtěl nechat jen tak otloukat. Svým pevným zobákem se zaryl sokolovi do hrudi a pařáty ho přidržel, aby do něho mohl dá klovat a klovat, dokud neměl v pařátech jen bezvládně tělo jeho protivníka, které pustil a nechal volně padat do korun stromů. Vydal ze svého hrdla mocný skřek… Byl pánem oblohy…

Probudil se. Šíleně ho třeštila hlava a jeho ruka, do které narazil ten paprsek. Viděl rozmazaně a tak se snažil najít svoje brýle. Nemohl je nikde najít, až jednou zaškobrtl a spadnul na zem, přímo před obličejem měl vodu a na její hladině se zrcadlil jeho odraz. Pohlédl a vydechl překvapením. On na sobě brýle měl a ještě jeho zornice, jeho zelené oči byly teď ještě protkané šedivými proužky. Harry uchopil své brýle a jedním pohybem je sundal. Viděl najednou tak ostře, až si musel oči zakrýt. Hned si ale jeho oči přivykly a tak mohl pohlédnout kolem sebe. Pohled mu padl na hůlku a knihu, která se válela na zemi, kam ji upustil, když ho popadla ta strašná bolest. Popadl hůlku ale hned ji zase upustil, jelikož měl konečně volný prostor na to, aby pohlédl na svou ruku…

Poslední komentáře
13.08.2008 12:12:39: Ooo.. kto vie, čo tam je.. :) Veľmi peknéé.
12.08.2008 22:36:45: páni je to úžasná kapča už se mocinky těším na pokráčkosmiley${1}
10.08.2008 20:58:58: Super povídka. Super kapča. Moc se děším na další.
08.08.2008 17:37:37: dobrý, snaž se nám udělat radost další kapitolou
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.